Stojíš a stále mi opakuješ „Uvědom si, kolik ti je, uvědom si kolik ti je..Jednám s tebou jako s dospělou a ty se mi takhle odplácíš?!“ Sakra! Jak moc se mi těchto pár vět vrylo do paměti. Nemohu už nic. Tvrdíš, jak bych se měla učit a podobně, ale když si sednu a snažím se o to, je problém zase někde jinde.. Nic doma nedělám. Sakra. Jednou něco neudělám a najednou je problém? A co to, co jsem kdy udělala? Všimla sis toho vůbec? A nebo si to prostě brala…
0 komentářůpřidat komentář
Důvěru lze lehce ztratit, ale získat ji zpět jen tak lehce nejde..Znáte to, když vám člověk někdy něco udělá, tak k němu máte určitý odstup a trvá než si důvěru opět získá. S důvěrou je to jako chodit po tenkém ledě. A jen tak si hrát s něčí důvěrou a za zády dělat věci, proti tomu druhému, tak ale musí počítat s tím, že se to člověk dřív nebo později dozví.. Tak to je a tak to také bude..
Když zavřu oči, vidím tebe .. vidím tvůj dokonalý úsměv, tvé úžasné modré oči.. Aby mi nebylo smutno, tak se přitulím k méďovi, co si mi dal.. Ale nic a nikdo mi tě nedokáže nahradit.. Stále se mi vybavují vzpomínky, které mám s tebou spojené..To jak se směješ, to jak se tváříš, když tě pošťuchuju, když se na mě díváš prostě jen tak... Díváš se jako nikdo jiný, jako kdybych byla tvá malá porcelánová panenka a ty by si ji opatroval i…
Je to něco jako malé jehličky napuštěné jedem, jež někdo vytvořil za účelem mě zničit.. je to jako kapka po kapce, co pomalu stéká z listu přitom cítí každičkou moji bolest.. Je možnost, že se ještě někdy budu smát? Mám ještě šanci býti šťastná? Chci se vznášet v oblacích a býti milována Chci cítit, že mě někdo má rád..
Mám strach z dnešního světa. Připadám si, jako malá myška. Jako kdybych se krčila v koutě a kočka se ke mě blížila. Slyším hmotné dupání otřásající mým malým světem. Není cesty zpět a nemám šanci utéct. Blíží se ke mě, až mě nakonec pohltí. Zcela tiše. Nedá se přeci utéct před světem. Zhasnu jako svíčka a můj život rázem tiše zmizí ze světa. Bez povšimnutí, bez varování..- jen pár věřících, jež si všimnou vyhasnutí svíčky.…
Mám takovou malou závislost. Tou je psaní... A tak si prostě někdy vezmu papír a tužku a začnu si jen tak čmárat slova, věty, odstavce.. Prostě to, co mě zrovna v tu chvíli napadne.. Jsou to takové malé výkřiky do tmy, jelikož ani netuším, co z toho bude dál.. A nebo nevím, jak to dokončit.. Možná to samo o sobě zní hezky, ale to už posuďte sami.. :) Když tě držím v náručí, nemohu uvěřit. Jsem tu s tebou a svět se točí a láska je všechno, co…
Autor: Viktor Hugo Nakladatelství: Odeon Praha Rok vydání:1968 Žánr: román Kompozice: Chronologická Hlavní postavy díla: Quasimodo: Hlavní hrdina knihy. Je to osoba plná kontrastů. V díle vystupuje jako odpudivý, škaredý zvoník v chrámu Matky boží, ale jeho srdce je ušlechtilé a krásné. Celý život se potýká s nepřízní osudu, až se nakonec stane naprostým vyvrhelem společnosti. Esmeralda: Naivní, mladá, cikánská tanečnice doprovázená věrnou kozičkou…
Byl konec školního roku. Konec deváté třídy. Konec těch let s lidmi, které jsem potkávala každý den. Prázdniny utekli jako voda a nastal den, kdy jsem se měla jít poprvé na střední školu. Nikoho jsem z těch lidí neznala, jenom na jednu holku z vedlejší třídy. Byla to holka, kterou jsem neměla ráda. Upevňovala si sebevědomí tím, že se ostatní snažila shodit na samé dno. Mě na to dno shodila. Ale to až později. Jelikož jsem nikoho neznala stejně jako Šarlota…
KAŽDÝ DEN na Tebe v průměru čeká nejméně jeden blbec, který je ochoten kdykoliv Ti zkazit dobrou náladu.. Bohužel je to pravda. Vždy se najde někdo, kdo tady bude a bude vám tu dobrou náladu kazit. Lidi jsou závistivý a zlý. V dnešní době, aby si každý dával pozor na to, jaké si vybírá přátele a lidi, kterým bude věřit. Někdo se prostě jen tak nemůže radovat z toho, že jeden je šťastný a tak mu to musí kazit. To tomu dotyčnímu zvedne sebevědomí a…
Je všeobecně známo, že existují umělecká díla, která mají široký dopad. Již v dávné minulosti vznikali romány, které inspirovali četné jedince k velkým činům příladem mohou být jak sebevraždy, defraudaci a podobně. Dnes nevedeme takové statistiky, ale myslím, že tento přííběh napoví mnohým z nás, že je to docela škoda. Je to příběh, který se stal Dominikovy Maškovi, žákovi sedmé bé. Byl sychravý večer a malý Dominik seděl před rozzářenou…
Menu
Profil:
Jsem jen normální holka. Mám svůj život, své problémy, nálady, starosti... A někdy si chci pořádně zakřičet. Všechno to svinstvo ze sebe dostat. Dostat to ven. Nemohu to nikomu říct. Nebo prostě nechci připojovat své jméno...:-)
Hledat:
Návštěvy:
- Celkem: 6 087
- Dnes: 16
- Online: 1