III.- Příjezdová cesta

Když Elí ráno otevřela oči, první, co uviděla bylo sluníčko, které se vloudilo do pokoje. Poté si uvědomila, že Jimmy je nejspíše už na snídani, protože vedle ní neležel. Vstala a zamířila k oknu, když ho otevřela vstoupil do pokoje chladivý podzimní vzduch. Stála tam a koukala se z okna a přemýšlela o sestře o tom, co se dnes bude dít a začali v ní bloudit pochyby. Co když se to nepodaří a já tady zbytečně ztrácím čas?

Z jejích myšlenek ji probralo zaklepání na dveře. „Dále.“ odpověděla pohotově. Ve dveřích stál Erik. „Dobré ránko ospalče.“ řekl přátelským hlasem. Zavřel za sebou dveře a posadil se na postel. „Víš, přemýšlel jsem o tom, co jsi mi včera říkala a myslel jsem si, že by bylo nejlepší zkusit si promluvit s každým zvlášť na této chatě a třeba by se mohlo něco zjistit a třeba i to, kdy došlo k té změně o které jsme spolu včera mluvili.“ „Přesně tohle jsem měla v plánu. Čteš mi myšlenky. Myslím, že tohle by mohlo pomoct. Nebo spíš v to doufám.“ Erik nejspíše vycítil pochybnosti, které měla. Zničeho nic ji objal. V tu chvíli si připadala v naprostém bezpečí. „Neboj se, vyjde to. My na to přijdeme.“ Elí zatla pěsti, ale marně. Slzy už se jí valily po tvářích. Připadala si tak osláblá bez ní. Bez svoji polovičky. Už od malička byly jako jedna duše. Teď tu byla na vše sama a nechápala proč. „Neboj se, to bude v pořádku.“ řekl Erik snad nejlaskavějším tónem. Tahle tam seděli asi ještě čtvrt hodiny. Potřebovala se vyplakat, ale dole, až sejde po těch schodech musí být zase ta silná a odvážná Elí. Nesmí podlehnout. Musí se držet plánu. Erik vystoupil z pokoje a Elí za ním zavřela. Jako první šla do sprchy. Voda jako by z ní smívala vše špatného. Opřela se o kachličky a nechala ji po sobě stékat, jako kdyby věřila, že z ní smyje všechny starosti. Nakonec ji přeci jen vypnula, oblékla se a sešli dolu po schodech, kde už na ni čekali všichni ostatní.Vypadalo to, že vstávala jako poslední. To v plánu neměla. Opřela se o kuchyňské futra a koukala na ostatní, vypadalo to, že se dobře baví i bez ní. Poté za sebou zaslechla kroky. Do kuchyně, ještě značně rozespalá vcházela Sofie. Tak přeci jen nevstala poslední. Když se všichni nasnídali byla na plánu procházka po okolí. Všichni se zvedli od stolů a vydali se do svých pokojů, aby si vzali poněkud vhodnější oblečení do lesa. Všichni, až na Jimmyho. Elí se zastavila. „Měl by sis taky vzít něco na sebe.“ řekla. „Proč byl u tebe? Proč tam byl takovou dobu? Co ste tam spolu dělali?“ Zeptal se zostra. Elí nechápala, ale nakonec ji přeci jen došlo, co myslí. Měla na mysli tu ranní návštěvu na pokoji. Povídali jsme si o Rosalin, řekla – tak se totiž jmenovala její sestra. Když tohle řekla vlily se jí slzy do očí. „Jak můžeš myslet na něco takového? To na Erika tolik žárlíš? Vždyť přeci víš, že jsme přátelé!“ Když viděl, jak moc mě ji ta poznámka ranila, ihned změnil tón hlasu a začal se omlouvat. Na to náladu neměla. „Nech toho Jimme. Pojď se převléct za chvíli se vyráží.“ A odešla jsem z kuchyně a nechala ho tam stát ve značném překvapení. Neměla náladu na to se s ním hádat.

Asi za dalších deset minut stáli všichni v hale a čekali na povel, kdy se vyjde. A tak se tedy šlo. Zamířilo se kolem jezera skoro na druhý břeh. Ovšem tam se to vzalo oklikou, kvůly těm lidem, co tam bydlí. Nebyli jí sympatičtí a myslela si, že ani ona jim nepadla do oka. Cestou se všichni hlasitě smáli, semtam někdo v lese našel maliny a tak hnedka volal na ostatní. Když obešli celé jezero a byli skoro u chaty, uviděla Elí jakési stíny. Vydala se tím směrem. Stíny však zmizeli a ona si uvědomila, že stojí na staré příjezdové cestě, kterou tady snad nikdy neviděla. Byla zmatená. Stála tam a trhavě se dívala po okolí kolem dokola. Když se nakonec zastavila a dívala se na místo, kde ty stíny viděla naposledy, v tu chvíli hlasitě vykřikla. Někdo se ji dotknul ze zadu. Rychle se otočila. Byl to ten starý muž, který bydlel na druhém konci jezera. „Promiňte, nechtěl jsem Vás vyděsit. Mě se nemusíte bát.“ řekl starý muž. „Co tady ale děláte? Už několik měsíců jsem tady nikoho neviděl. Neměla by ste tady být. Jsou tady lesy ve kterých někdy můžete najít nějakou tu bažinu a také pasti od pytláků. Měla by ste si dávat pozor.“ „Promiňte. Smím se zeptat, koho jste tady viděl naposledy?“ zeptala a byla sama překvapená tou otázkou. Jako kdyby ta otázka nebyla ani z její hlavy. Nikdy by se na nic takového nezeptala. Vždyť to je naprostá zbytečnost, říkala si Elí a vypadalo to, že muž je její otázkou zaskočen ještě více, než ona sama. „To bylo někde v létě.“ začal se rozpovídávat starý muž. „Naposledy, to byla nějaká žena s mužem tam z té vaší chaty. Potom už jsem je tu neviděl.“ řekl muž smutně a když si Elí uvědomila, co se vlastně děje zamrazilo v ní. „ Co tady vlastně děláte Vy, když je ten les tak nebezpečný?“ „Já to tady znám, vím, kde jsou bažiny i ty pasti. Já tady jen hledám svoji vnučku. Víte, ona zmizela už v létě, ale já se s tím nesmířim! Nikdy, dokud ji nenajdu.“ řekl stařec. „Elí?“ zavolal Jimmy a přiřítil se k lesní cestě. „Co tady děláš? Proč si tak křičela? Bál jsem se, že se ti něco stalo.“ řekl udýchaně. Když se Elí otočila zpátky, zjistila, že stařec zmizel v lese a stála tu sama. Ano, muselo to vypadat asi divně a tak nic neříkala. Když přišli do chaty jako první zamířila do sprchy. Sedla si a nechala opět vodu aby po ní tekla. Ani už nevěděla, jak dlouho. Nakonec přes sebe hodila věci a ve sprše ji vystřídal Jimmy. Vyšla z pokoje, ale tentokrát nemíříla dolů do haly, ale k Erikovi do pokoje. Zaklepala a když Erik otevřel uvědomila si, že byl nejspíš před chvílí ve sprše. Přes sebe měl přehozen bavlněný ručník. Elí vešla do pokoje a zavřela za sebou. „Promiň, že tě ruším, ale musím ti něco říct. A pověděla mu vše, co se stalo v lese. Překvapeně na ni koukal, dokonce bych řekla, že více než překvapeně. „Víš, kdo to byl? Myslím, ti dva?“ zeptal se a vypadalo to, že si snaží dát vše dohromady. „Počítám, že ta žena byla moje sestra, ale kdo byl tem druhý, to opravdu nevím. Napadlo mě Jimmy, když s ním tehdy chodila, ale nevím.“ Tak co kdybychom zítra jeli navštívit toho starce? Stejně musíme jet nakoupit a tak bychom se tam mohli stavit, co ty na to? Je to při cestě a alespoň nikdo nebude mít pochybení.“ „Jo, to bychom mohli.“ řekla Elí zamyšleně a následně vycouvala z jeho pokoje. Když přišla do její ložnice viděla, že Jimmy akorád vychází z koupelny. „Kdo je všechno dole?“ zeptal se v domění, že šla dolu. „Nikdo, všichni jsou ve sprchách.“ zalhala. Když nakonec společně sešli dolu a tam byla většina lidí, rozhodli se opět pro nějaké to grilování. Elí na tohle neměla náladu, ale nakonec s tím souhlasila v domění, že všichni se budou skvěle bavit. A taky se to vyplnilo, ostatní se skvěle bavili, kdežto ona přemýšlela o tom, co se dnes stalo. Nakonec se všem omluvila s tím, že je vyčerpaná a zmířila do ložnice. Asi o hodinu později přišel i Jimmy.