IV.- Na druhé straně jezera

Když se Elí probudila bylo teprve 7 hodin. Zvedla se z postele a zamířila do koupelny. Když se vysprchovala sešla po schodech dolu a začala připravovat snídaně. Jelikož ještě nikdo nebyl vzhůru rozhodla se, že si půjde zaběhat. Obula si sportovní boty a vydala se. Věděla přesně, kam má namířeno. Na příjezdovou cestu, kde potkala toho muže a kde se jí zdálo, že viděla stíny. Když doběhla na cestu zastavila se a naslouchala lesu. Nic zvláštního se nedělo. Dívala se opět směrem jako včerejší den. Nic. Ale včera se jí to přeci nezdálo, ty stíny opravdu viděla. A nebo alespoň měla pocit, že je viděla. Ale věřila tomu. Nakonec, když se nic nedělo rozhodla se, že poběží zpátky. Uběhla kousek, když v tom ucítila velkou bolest v noze. Podívala se tedy, co to je. Chytla se do starého pytláckého oka. Zoubky se ji zabodly přímo do nohy, ze které během chvíle proudem kapala krev. Pokoušela se to sundat, ale stisk oka, i přesto, že bylo staré bylo silné. Nakonec se ji to však povedlo.Se značnou námahou se došourala k chatě. Pár lidí už bylo vzhůru a koukala na ni, jako kdyby spadla z višně. Prudce oddechovala a křěčovitě svírala kliku d kuchyně. Nedala jim ale sebemenší šanci se na něco zeptat a zamířila co nejrychleji to šlo do svého pokoje. Když však vystoupala po schodech noha se ji smýkla tak, že měla co dělat, aby se zpátky postavila. Nejspíš to vydalo nějaký hluk a z prvních dvěří, které byli v chodbě vyšel Erik. Hned, jak ji spatřil ji vzal do náruče a do svého pokoje. Přenesl ji až do koupelny. Na nic se neptal a začal ji nohy omývat a poté i ošetřovat. Když byl hotov, začal se teprve zajímat. „Co se ti stalo?“ „Byla jsem běhat. A šlápla jsem do starého pytláckého oka.“ „Aha, chápu. Ale je ti doufám jasné, že s tímhle musíš k doktorovi?“ „Ale, neblázni, vždyť je to jen prkotina. Musím udělat jiné věci.“ „Bez keců. Prostě pojedeš semnou k doktorovi a hotovo. Cestou nakoupíme a potom se stavíme i u toho muže na druhé straně jezera.“ Na tohle už nemohla říct nic. Znala Erika a bylo ji jasné, že pokud bude chtít tam jet, tak k tomu doktorovi ji donutí tak i tak. Vyšli z pokoje, no tedy vyšli, Erik vyšel, ale Elí spíše odkulhala ven. Sešli po schodišti dolů do haly a teďka už všem návštěvníkům chaty, kteří byly v kuchyni oznámili jejich plán. Ovšem s vyjímkou návštěvy druhé strany jezera. Jimmy byl sice proti tomu, aby s ním jela, ale nakonec se přeci jen uvolil a pustil je společně. Jako první zamířili k doktorovi, který ji předepsal nějakou zázračnou mastičku a poté na nákupy. Ve městečku byl jen jediný krám. Tedy spíše krámek. Elí čekala v autě a Erik mezitím vybral vše, co bylo potřeba. Když nastoupil do auta, uvědomila si Elí, že vypadá jako malý kluk, který je nedočkavý. A tak se jelo. Zastavili o trochu dálejš, než byla chata, protože by jejich auto mohlo být vidět z druhého konce jezera. Erikovi se to sice moc nezdálo, protože to znamenalo, že Elí musí dojít ten kus. Ale ta byla naopak od něj paličatá a rozhodla se to jít. Chvíli ji to sice trvalo, než zjistila, jak teď musí chodit, aby ji to nebolelo a zároveň aby byla rychlá. Ale dalo se to. Když byly u chaty jako první vstoupili na verandu, kde byl velký zvonek. Už si mysleli, že nikdo není doma, když v tom jim otevřel opět ten muž, se kterým mluvila včera. „Máte velké štěstí, že jste mě zastihli. Měl jsem právě namířeno do lesa ohradit stromky. Víte, kvůly srnkám, oni to pořád potvory žerou..“ „To chápeme a jsme rádi, že jsme Vás zastihli.“ řekla Elí. Podíval se na ni až ji sjel na nohu. „Co se Vám stalo? To jste včera neměla.“ „Byla jsem ráno běhat. A šlápla jsem do starého pytláckého oka.“ „Áá tak to chápu.“ řekl důležitě. „Víte, my jsme sem přišli..“ nenechal je domluvit. „Já vím, proč jste sem přišli. Jistě Vám vrtá hlavou to, co jsem Vám včera řekl.“ „Ano, to je přesně to, proč jsme tady. Prosím Vás, jak vypadal ten muž?“ „Tak tohle Vám tedy vrtá hlavou, dobře, povím Vám to, ale nejprve chci vědět, proč Vás to tolik zajímá.“ „Víte, moje sestra před pár dny spáchala sebevraždu a já mám pocit, že je to kvůly něčemu, co se zde stalo v létě, když jsme tady byli naposledy.“ „Aha, to zní velmi zajímavě, ale podle čeho soudíte?“ A tak mu tedy řekla o těch fotkách, stínech.. Prostě o všem. Pozorně ji naslouchal. Když skončila se svým vyprávěním, pozorně si ji prohlížel. „Víte, ten muž, se kterým jsem tu ženu- podle všeho Vaši sestru viděl byl ten samí, který včera vykoukl z lesa.“ „Moc Vám děkuji. Za všechno.“ „To je v pořádku.“ Když odešli z domu jejich mozky pracovali naplno. „Jimmy? Co je to za blbost? Tedy, ano, chodili spolu, ale co by tam s ní dělal? A proč mi nikdy nic neřekl?“ řekla z ničeho nic Elí, když nasedli do auta. „To nevím.“ Odpověděl Erik a bylo zřejmé, že mu to dělá taky starosti. „Musím se ho zeptat, ať už mi řekne cokoliv, je vidět, že ostatní, co jsem na chatě s tím nemají nic společného.“ „Ano, to je pravda, ale jak se ho chceš zeptat?“ „To ještě nevím, ale určitě se ho zeptám. Uhodím na něj, jako že všechno vím a budu doufat, že mi řekne, co se opravdu stalo.“ Zbytek cesty ubíhal v mlčení a evidentně každý z nich přemýšlel jen o tom jednom. Když dorazili Erik vyndal věci z auta a Elí odklopýtala pryč. Nic v ten den se nedělo. Nakonec si všichni šli lehnout. Elí nemohla usnout, pořád se jen převracela za strany na stranu. Zato Jimmy vedle ní spal jako neviňátko.