Né každý muž rád koprovou

Katy bylo 16 let a právě se chystala jít na střední školu se zaměřením na umění. Milovala umění víc, než cokoliv na světě. Na prázdniny měla naplánováno jít na brigádu, jenomže když se blížil začátek léta, dozvěděla se, že se budou stěhovat. Tím se její veškeré plány rušily a byla zde jen jedna myšlenka. Nevěděla, kam se budou stěhovat, ale věděla, že prej to bude mít blíže do školy a tomu byla vděčná. V jediné co doufala bylo, že nebudou bydlet někde v centru velkoměsta. Na hluk nebyla zvyklá a nejspíš by se jí ani nepodařilo zvyknout si.

Nadešel den stěhování. Katy byla vzhůru příliš brzy, což u ní bylo neobvyklé. Jindy vstávala kolem oběda a vstát pro ni před desátou hodinou bylo naprosto nemožné. Teď byla oblečená, nasnídaná a jak to vypadalo vůbec ne unavená. Byla nedočkavá. Stála před oknem bytu ve kterém bydlela od samého dětství. Měla na něj krásné vzpomínky a trošku se bála nového začátku a hlavně toho, že ztratí kamarády, které si tu našla. Stála před oknem a dívala se na ulici, která se pomalu začínala probouzet. Viděla přijíždět auto stěhováků a tak pomalu šla do kuchyně ponořena ve svých myšlenkách. Většina věcí už byla v novém  bytě, ale něco tady přeci jen zbylo a proto si jedou stěhováci. Trochu jí štvalo, že ti chlapi, co se po ní pokaždé tak dívali, že vidí všechny jejich věci. Když vešla do kuchyně už na ni čekali rodiče. Poslední rozloučení s bytem proběhlo až moc strojeně a tak nebylo divu, že Katy byla ještě víc smutnější. Čekala, že to bude probíhat jinak a vše si ve svých představách vybarvovala. Když se tak neučinilo, byla zklamaná. Ale co se dalo dělat, mezitím nasedli do auta a vydali se na cestu. Cesta utíkala pomalu, alepsoň podle Katy. Chvíli pozorovala krajinu kolem, ale jakmile začínala být neznámá vzala si knížku a začla si číst. "Nečti, bude ti špatně." řekla ji mamka. Ale Katy jen mávla rukou a pokračovala dál. Nakonec na to ale doplatila, zvedl se ji žaludek a její snídaně skončila někde v řepkovým poli. Když znovu nasedla do auta, už se ji nechtělo číst a tak si vzala sluchátka do uší a usnula. Nakonec ji probudila cesta, po které jeli, jestli se to tak dá říct. Byla hrbolatá a když Katy měla opřenou hlavu o rám okna, tak se praštila. Pomalu se rozkoukávala, kde to jenom je. Ale na otázku nemusela čekat dlouho. Hnedka zahli do jedné z ulic a tam zastavili před panelovým domem. Vystoupili z auta a dali se na cestu dovnitř. Vyšli až do třetího patra, kde už byl nápis na zvonku a vše bylo připravené. Stěhováci šli hnedka za nimi. Jakmile přišli zase se koukali po Katy, což ji mimořádně rozčilovalo. Není žádnej papušek v kleci, aby si ho ostatní museli prohlížet a rozhodovat se pro koupi. Takhle si teď připadala. Pochopila, jak  musí být papouškovi a hnedka se ji zmocnili pocity samaritánstvý až nakonec došla k tomu, že by si měla koupit papouška. Vydala se prozkoumat byt. Byla zvědava na svůj nový pokoj. Když otevřela jeho dveře byla jím nadšená. Byl veliký, luxusně zařízený a z jejího starého nábytku, který nebyl přiliš v její oblibě se dochovala jen hrstka. Pokoj byl vymalován na vínovou v kombinaci zelené. To Katy uchvátilo ze všeho nejvíce. Okna pokoje byla vedena na ulici. Když se šla podívat po celém bytě její překvapení bylo čím dál větší. Byt byl naprosto velkolepí. Navíc zde nebyl žádný ruch ani nic podobného. "Paráda." řekla Katy a vděčně pohlédla na své rodiče, kteří vypadali ještě více spokojeně, po tomto výroku jejich dcery. Nakonec se dozvěděla, že plány na léto nejsou zas tolik zabté a že brigádu přeci jenom bude mít. Poblíž byla malá restarace, kde právě sháněli brigádníky. Hnedka druhý den po tomto se rozhodla tam jít. A povedlo se. Práci tam dostala hned. Byl to velice příjemný podnik a ještě příjemnější lidé. Když se dozvěděli, že se sem Katy přestěhovala teprve včera byli opravdu nadšeni. Dostala práci na baru, kde s ní byl ještě ještě jeden barman. Byli docela sladěná dvojice co se týkalo baru a tak nebylo divu, že se nakonec dali dohromady. Katy byla unesena. Mike byl pozorný, milý a šikovný. Ke všemu bydlel skoro vedle jejího domu. Celé léto probíhalo úžasně. Jako kdyby se všechno podařilo. Když se blížil konec prázdin začala se Katy obávat své nové školy. Brigáda ji pomalu končila a to znamenalo, že už se s Mikem nebude tolik vídat. Pomalu si začala pokládat otázku, jestli jim ten vztah vydrží. Mike si z toho ale hlavu nedělal a to ji uklidňovalo.

První školní den proběhl dobře. Vypadalo to, že lidé tam jsou přátelští a mají to v hlavě v pořádku. Za to byla ráda a dokonce se tam začala těšit. 

Vše bylo jako v krásném snu. Ve škole se ji dařilo a s Mikem to pořád bylo tak úžasné a láska se nevytrácela jako z většiny vztahů. Takhle to trvalo asi do poloviny prosince. Jednoho takového příliš ošklivého dne, jako by se už od rána nic nedařilo. Hnedka z rána zaspala, nestihla autobus a tak musela jít v tom sněhu, který byl navíc ještě mokrej od včerejšího dne, jít do školy. Přišla pozdě. Ve škole to probíhalo stejně jako každý den. Když se ale vracela ze školy začal padat sníh ještě s deštěm. Tohle Katy nenáviděla a jistě nebyla sama. Když čekala na autobus, který měl docela velké zpoždění byla celá promrzlá. Konečně se dostala domu. Byla celá otrávená a navíc i trochu unavená, jak se musela vláčet sněhem k domovu. Doma si udělala šípkový čaj a zamířila k topení, aby alespoň trochu rozmrzla, když se ji tak povedlo, už byla tma a domu přišli rodiče. Šla si lehnou neboť byla opravdu unavená. Jen co si lehla, tak usnula, jako když ji do vody hodí. Probudila se něco po půlnoci. Neměla problém se spánkem, ale nemohla za boha usnout. Nakonec zamířila k oknu. Sedla si na parapet a pozorovala vločky sněhu jak usedají na okraj jejího okna. Prohlížela si jejich dokonalý tvar. Byly tak úžasné. Odjakživa obdivovala přírodu a její mocná kouzla a tohle to jen dosvědčovalo. Poté pohlédla do tmavé ulice. Ulicí se linulo několik vloček a v poblikávající pouliční lampě vypadali zcela skvostně. Semtam lampa zhasla a bylo slyšet jen větru, když se lampa opět rozsvítila, jako kdyby vdychla noční krajině nový obraz. Katy na to hleděla jako na zázrak. Vzpomínala přitom na své dětství, jak když padal sníh, tak ho chytala do rukou, nebo se třeba postavila a koukala do nebe.Náhle se jí zastesklo po dětství. Nekdy chtěla být zase tou malou holčičkou, co kouká do nebe a hledá místo, odkud padá sníh..

Katyiny úvahy však přerušilo náhlé vniknutí do noci. Osoba, která vyšla od nás z domu. Pod kroky této osoby zavrzal sníh a zanechával ze sebou hluboké stopy. Chůze byla nakloněná, asi proto že osoba táhla pytel. Moment, ale na co pytel? Katyiny smysli jakoby ožily. Ta tajemná osoba se pomalu sunula ke kontejnerům. Katy nechápala. Není přeci normální chodit po půlnoci vyhazovat věci do kontejneru. Nebo že by také nemohl spát? Tomu se jí nechtělo věřit."Nechce se mi spát, ale přeci jen nikdy bych nevyšla s odpadkami." řekla si Katy. "Leda tak, že by měl nějaké tajemství. Lampa poblikávala a když se dotyčná osoba chystala zpátky do domu zhlasla na dobrý tři minuty zas. Když se rozsvítilo vše bylo jako předtím- s vyjímkou stop, které po sobě zanechala. Katyiny myšlenky pracovaly a nakonec jí to nedala, vzala si mikynu a šla ven. Aby nepráskala dveřmi nechala je přivřené. Pomalu vyšla ven a zamířila přímo ke kontejnerům. Když k nim došla lampa zase jako naschvál zhasla. No nic, co se dá dělat. Otevřela kontejner a sáhla po pytli. Byl tam jediný. Pomalu ho rozvázala aniž by něco viděla. Chvíli otálela, ale nakonec do něj stáhla ruku. Ucítila něco chlupatýho. Nebo ne chlupatýho, ale něco jako parku nebo tak. Po ruce ji steklo něco mokrého, ale to nevnímala, v domění, že je to sníh to nechávala být a zaobýrala se tou parukou či co to je. Pomalu to vytáhla. Bylo to docela těžké, ale ne tolik aby to neuzvedla. Už aby se rozsvítila ta lampa, pomyslela si Katy. A její prosby byli v tu chvíli vyslyšeny. Lampa se rozsvítila a tím sebou přinesla i několik důležitých věcí. Když se Katy zorientovala v tom náhlém přívalu světla a podívala se do své ruky,zkameněla. V ruce držela hlavu. Lidskou hlavu ze které skapávala Kate na ruce krev. Když si Katy uvědomila co se vlastně děje, omdlela. Když se konečně probrala, ležela doma a nad ní stáli rodiče. Byl to jen zlý sen uvědomila si Katy. "Jak je ti? Si v pořádku?" promluvil na mě táta."Jo, jistě, že jsem v pořádku." "Tak potom pojď do kuchyně, někdo s tebou chce mluvit.“

Katy vzpomíná..:Když sem se dostala do kuchyně, stáli tam dva policisté. V tu chvíli mě zamrazilo. Byla jsem naprosto zmatené. Tohle nemohla být skutečnost. Ale bohužel byla. Opravdu jsem držela hlavu své sousedky v ruce. Náhle mi bylo špatně. Vylíčila jsem vše, co se stalo a nakonec sem se dozvěděla, že ji zabil její vlastní manžel.. Nemohla jsem uvěřit. Byl to nejkrásnější pár. Když jsem se zeptala proč, dostalo se mi poněkud zvláštní odpovědi. Neuvařila mu guláš jak chtěl a místo toho dostal koprovku. Nepochopila jsem to. Jak jen někdo tohle může udělat? Ráno jsem nešla do školy, sesypala jsem se. Můj pohádkový život rázem dostal jiný směr. Byla jsem ráda, že se zamou zastavil Mike. Už nejspíš věděl, co se stalo. Když mě uviděl, pohlédl na mě tak jako nikdy. S takovým soucitem a něhou. Objal mě. Přesně to jsem potřebovala.

Když mi ležíš v náručí, nemohu tomu uvěřit. Jsem tu s tebou a svět se točí. Jsme spolu jako v sedmém nebi. A láska je všechno, co potřebuji. Našla jsem to tady ve tvém srdci. Není přiliš těžké vidět- jsme v sedmém nebi. Jednou v životě zjistíme, že je někdo, kdo bude točit světem,  ale teď nemůže nic změnit. To, co pro mě znamenáš se nedá popsat v jedné větě. Je toho tolik. co bych ti chtěla říct, ale teď mě drž a nenech mě spadnout na samé dno propasti!