Neumím chodit přes mrtvoly.

Jsem jen malý člověk uprostřed všeho dění. Snažím se jen něčeho docílit. Neočekávám zázrak, nebo obdiv, jen chci, aby si lidé četli mé povídky a třeba se zamysleli nad životem. Jaký je? A má vůbec cenu? Psaní je něco jako moje závislost. Nikdy nevím, jak přestat. Je to můj lék, když jsem nemocná, je to kousek sucha, když všude je povodeň, je to jak růže, když rozkvete. Třeba si myslete, že jsem blázen, ale já sem našla věc, která mě doopravdy baví a chci se s vámi o ni podělit.