Výkřik do tmy IV.

Když zavřu oči, vidím tebe .. vidím tvůj dokonalý úsměv, tvé úžasné modré oči.. Aby mi nebylo smutno, tak se přitulím k méďovi, co si mi dal.. Ale nic a nikdo mi tě nedokáže nahradit.. Stále se mi vybavují vzpomínky, které mám s tebou spojené..To jak se směješ, to jak se tváříš, když tě pošťuchuju, když se na mě díváš prostě jen tak... Díváš se jako nikdo jiný, jako kdybych byla tvá malá porcelánová panenka a ty by si ji opatroval i pouhým pohledem.. Připadám si jako ve snu.. Neskutečně krásným snu, do kterého se nořím stále a stále.. Tvé polibky jsou jako sametové pohlazení a já se modlím, aby nikdy nepřestali.. Tvá objetí jsou plná něhy, pocitu porozumění a lásky. Když mě obejmeš, je to jako kdybych právě vzlétla někam do sedmého nebe.. Znáš to, my lidé jsme jako anděl s jedním křídlem.. abychom vzlétli, musíme se obejmout... Miluju tě a jsem neskutečně šťastná, že právě já mám člověka, jako jsi ty.